Bloud

I bez mapy s námi nezabloudíte

By

Sníží se kriminalita, když zločinci dostanou zaracha?

Domácí vězení neboli tzv. zaracha zná zřejmě většina z nás z dětství jako jedno z možných opatření, které mělo zabránit našim lumpárnám. V rámci výchovy v rodině se jednalo o opatření relativně účinné. Může však podobný trest fungovat i pro pachatele trestné činnosti?


V souvislosti s připravovaným trestním zákonem se mluví o novém druhu trestu, o tzv. domácím vězení. Může to skutečně přispět ke snížení kriminality a zlepšení právní kultury, nebo se jedná spíše o snahu odlehčit přeplněným věznicím?

V rodině to fungovalo proto, že rodiče, pokud to mysleli skutečně vážně, si dokázali dodržení domácího vězení ohlídat a vynutit. Na druhou stranu to kladlo vyšší nároky i na ně. Pokud by nás bývali nechali být, nemuseli by hlídat, jestli skutečně sedíme doma, nemuseli by pro nás vymýšlet nějaký program či pracovní náplň a mohli by se v klidu věnovat svým záležitostem.

Aby domácí vězení fungovalo i jako trest za trestný čin, bylo by opět třeba zajistit dostatečný dohled nad výkonem tohoto trestu. Ministerstvo spravedlnosti má představu o elektronickém sledování. Každý odsouzený by měl jakýsi náramek, který by umožňoval sledovat, zda se odsouzený skutečně zdržuje v pro něj vymezené oblasti. To ale určitě nebude levná záležitost a justice už dneska patří k nejdražším resortům státní správy, nehledě na mizerný ekonomický stav státu obecně. Uvažuje se proto o tom, že na přechodnou dobu by kontrolu odsouzených prováděli třeba pracovníci probační a mediační služby. To je ale už naprosto absurdní. Probační a mediační služba nemá dostatečné pravomoce a ani materiální prostředky, takže odsouzení by v podstatě měli jen minimální pravděpodobnost, že je někdo přijde zkontrolovat.

Spíše si myslím, že ministerstvo spravedlnosti skutečně jen chce snížit počet odsouzených ve věznicích. Situace ale bude podobná jako u trestu obecně prospěšných prací, který začal být ukládán od roku 1997. Když soudy začaly tento trest ve větším rozsahu používat, pochvalovalo si vedení resortu spravedlnosti, že podstatně ubylo odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Během dvou tří let ale situace byla zase v původních kolejích, protože se zjistilo, že odsouzení nemají dostatečný zájem obecně prospěšné práce vykonávat, takže téměř polovina těchto trestů se dnes znovu přeměňuje na trest odnětí svobody (pozn.: pokud odsouzený neodpracuje trest obecně prospěšných prací do jednoho roku nebo v té době nevede řádný život, přemění soud obecně prospěšné práce na nepodmíněné odnětí svobody tak, že za každé dvě neodpracované hodiny obecně prospěšných prací vyměří jeden den trestu odnětí svobody). A s domácím vězením to bude podobné. I to bude muset mít alternativu v odnětí svobody pro případ, že by domácní vězení bylo porušeno a nemyslím si, že by jeho porušení bylo něčím výjimečným. To pak navíc přidělá i další práci už tak pomalým soudům, protože soudce se bude muset věcí zabývat dvakrát. Nejprve uloží trest domácího vězení a pak bude muset tento trest přeměňovat na odnětí svobody. Takže, nebylo by lepší ty zločince zavírat do vězení rovnou?