Bloud

I bez mapy s námi nezabloudíte

Hranice nutné obrany jsou relativní

V jednom z dnešních článků na novinkách mne zaujala informace o tom, že v USA, ve státě Texas, byl zproštěn obžaloby muž, který zabil třináctiletého chlapce. Udělal to proto, že chránil svůj majetek. Konkrétní okolnosti činu mne ale docela zarazily. 


Jsem přesvědčen, že naše právní úprava chrání spíše pachatele trestných činů než poškozené a domnívám se, že každý by měl mít právo chránit sebe, svou rodinu i svůj majetek intenzivněji, třeba i se zbraní v ruce. Rozhodnutí amerického soudu mne však docela vylekalo. Třináctiletý chlapec se svými kamarády se snažil vniknout do karavanu obviněného, aby tam ukradli nějaké potraviny. Obviněný je načapal a se zbraní v ruce je přinutil, aby si klekli. Až do této chvíle je podle mne vše v pořádku. Obviněný (vlastně nyní zproštěný) muž chlapce ale začal bít pažbou pušky a kopat do nich, načež chlapci začali prosit o milost. Poté obviněný z bezprostřední blízkosti jednoho z nich zastřelil. Nemůžu si pomoci, tohle nebyla obrana majetku, to byla poprava. Byl bych schopen střílet na člověka, který nereaguje na mé upozornění, aby nevstupoval dál na můj majetek, nebo aby neutíkal s mým majetkem, ale zastřelit klečícího kluka (byť to mohl být kapitální sígr), to je síla. Ještě bych dokázal pochopit, že ten člověk jednal v rozčilení pod vlivem emocí. Nedokážu ale v žádném případě pochopit ty soudce, kteří jeho jednání s chladnou hlavou schválili.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>