Bloud

I bez mapy s námi nezabloudíte

Čtením ke šťastnějšímu manželství?

knihaDnes mne na internetu zaujal článek zpravodajského serveru novinky.cz s názvem Sečtělí lidé jsou šťastnější a mají pevnější vztahy. Článek přináší výsledky průzkumu, prováděného ve Velké Británii. Podle něj sečtělost pomáhá nejen k zisku vyššího vzdělání a lépe placené práce, ale život takových lidí je šťastnější. Dobře vzdělaní lidé také mívají delší a pevnější vztahy a častěji mají vlastní domácnost. Navíc jsou lépe placeni a méně ohrožují své zdraví nadměrným pitím a kouřením. Napadlo mne, k čemu takový průzkum vlastně je.


Mám dvě děti. To menší si zatím čte jen pohádky a není třeba ho k tomu nijak nutit. To starší navštěvuje kvintu osmiletého gymnázia a čtení se programově vyhýbá. Ne, není to jen nějaká lenost, která by ve čtení bránila, je to koncipovaný program, spočívající v aktivním odmítání jakékoliv četby. Text, který je delší než průměrná SMS zpráva je u středoškoláků téměř odsouzen k opovržení. U gymnazisty bych předpokládal obecný rozhled, k němuž znalost literatury určitě patří. Jenže mám takový dojem, že ani učitelé nemají zájem lásku k literatuře v dětech probouzet. Děti sice stále mají povinnou četbu, ale podle mých zkušeností to je pouze formalita. K napsání recenze knížky do čtenářského deníku totiž středoškolákovi stačí pouhé tři klávesy na počítači: Ctrl + C a Ctrl +V. Na internetu totiž najdete obsah v podstatě každé knížky, která je součástí povinné četby. Stačí tedy text z internetu okopírovat, vytisknout a odevzdat ve škole. Zarážející na tom je, že učitelům nevadí, že všichni žáci mají úplně doslova stejně provedenou práci. Taky jsem kdysi byl středoškolák a rozhodně jsem nepřečetl všechny knížky, které jsem povinně přečíst měl (teď to ale doháním a docela si to užívám). Když už jsem ale knížku nečetl, musel jsem se hodně podrobně vyptávat zodpovědnější spolužačky na obsah a stejně to bylo málokdy platné. Pan profesor Koupil totiž všechny knížky znal a stačila mu jedna dvě otázky, aby poznal, zda jsem knihu četl nebo zda jsem do čtenářského deníku pouze vytvořil kompilát z deníků svých spolužáků (opsat doslova něčí práci bych si nikdy netroufl, bral bych to jako urážku důvtipu učitele).

Na druhou stranu, je nám ta povinná četba opravdu k něčemu? Pominu-li výše citované výsledky britského výzkumu, které sice jsou zajímavé, ale jinak k ničemu, zbude mi jen ten obecný kulturní přehled. A ten by opravdu měl mít každý, protože to zlepší nazírání každého člověka na dění okolo nás. Navíc četba zlepšuje i slovní zásobu a způsob vyjadřování. Mám totiž trochu pocit, že dnešní mládež se umí vyjadřovat jen v nespisovných zkratkách a napsat ve SMS zprávě správné i/y se považuje téměř za prohřešek proti teenagerskému bontonu. Ono je to sice hezké, že mladí mají svůj vlastní jazyk, jehož nespisovností zřejmě protestují proti konformnímu stáří (rozuměj 20 let a více), ale je otázka, jestli až z toho vyrostou, budou schopni se vyjadřovat normální spisovnou češtinou.

Takže povinnou četbu určitě zachovat. Jen bych nechal těm studentům větší možnost při výběru knih. Není nutné, aby všichni četli to samé, navíc často jde o knihy, které sice patří do naší kulturní historie, ale dnes již nemohou pro svůj obsah či jazyk dostatečně zaujmout. To je ale zase na učitelích, aby dokázali svým studentům nabídnout něco kvalitního. Pokud však jde o učitele, kteří sami znají jen Babičku a Staré pověsti české, tak to půjde jen hodně těžko.

 




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>